Vraždy v Hradci Králové – pohled pod pokličku

Od čtvrtečního dne mají média novou senzaci. Strach se dobře prodává. Dvojitá vražda dvou mladých prodavaček, spáchaná mladým 16letým klukem v prodejně v Hradci Králové – koho by to nechalo chladným?

To, co se stalo, je hrozné. Hluboce soucítím s pozůstalými. A jestli zůstaly po starší ženě děti, jejich situace musí být naprosto zoufalá. To nám však média neřekla. Lidé jsou otřeseni. Všichni se ptají po motivu takového činu a volají po potrestání viníka. Souhlasím plně s tím, že vrah si musí nést následky a musí být potrestán.

V první chvíli jsem byl také „spravedlivě rozhořčen“, což je přirozená reakce. Nicméně když jsem vychladl, začal jsem si klást otázky. 

Co vedlo 16letého kluka k tomu, aby spáchal tak strašný čin? Ano, on měl určitý, nám dosud neznámý osobní motiv. Co však ten motiv vytvořilo? Jak vznikl? Jak se zformoval? 

Půjdeme-li k jádru věci, tato vražda není jen výstřelkem jednoho mladíka. Je to obraz stavu naší společnosti, protože ten kluk je produktem této společnosti.

Zajímaly by mne odpovědi na tyto otázky:

V čem ten kluk vyrostl? Jaké má rodiče? Má je vůbec? Vystřídal čtyři táty anebo tři mámy? Dostal vůbec někdy skutečnou lásku? Nebyl zneužívaný? Nebo šikanovaný? V jaké partě se pohyboval? Jaké hodnoty mu byly předávány?

Brzy po „sametové revoluci“ začal někdo cíleně plivat na hodnoty, na kterých správný, kvalitní a spokojený život stojí. Pak se začalo plivat na rodinu jako základ společnosti. Morálka byla vyhozena na smetiště dějin. Na jedné demonstraci proti plánované sexuální výchově na školách a školkách volali najatí lidé, že „už nežijeme ve středověku“. A tak dále. 

Když přišla finanční krize, lidé hledali viníky. Viníkem všech krizí je však morální bída. A morální bída společnosti – tedy nás, českých občanů, kteří jsme to dopustili – je viníkem i v případě této vraždy. A nejenom této, nýbrž i mnoha dalších zločinů. Na vině jsme tedy my všichni, když mlčíme ke zlu, které bují okolo nás.

Myslíte, že si vymýšlím?

Média by měla vyjadřovat empatii, avšak před videa a články informující o tomto případu jsou nacpány reklamy, aby se na tom co nejvíce vydělalo. 

Vražda není tak strašný zločin jako vyjádření „špatného“ názoru na konflikt na Ukrajině, protože za to dostanete mnohem větší trest než za vraždu. Politici vyjadřují soustrast pozůstalým, ale schvalují zákony nadržující zločincům (například při sebeobraně nesmíte útočníkovi ublížit).

Karl Carsteus řekl: „Největším problémem naší společnosti je to, že jsme bohatí v peněženkách, ale chudí v srdcích.“ 

Dříve sloužily informace ke vzdělání se a jako cesta k řešení problémů. Dnes nám média předávají informace bez kontextu (bez souvislostí). Důsledkem je, že nám jsou k ničemu. Máme informace a nemáme je jak využít (použít). Takové informace naopak problémy vytvářejí a probouzí obavy a strach. A z půdy strachu ještě nikdy nic dobrého nevzniklo. 

Tragická událost, které jsme nyní svědky, by námi měla zatřást a měla nás probudit, abychom konečně vylezli z ulity a začali pracovat na nápravě naší společnosti. A náprava začíná u nás osobně a doma, v našich rodinách. 

To je můj názor.

Tomáš Kašpar