AIDS jako byznys?
Do Gersonovy kliniky pro léčbu civilizačních chorob v Mexiku přichází každý rok spousty lidí s rakovinou, aby se zachránily před touto zákeřnou chorobou. Přišel i pacient, který trpěl AIDS. Měl koncentraci virů HIV 103 000. Nasadili mu, stejně jako ostatním, výživovou terapii – pouze rostlinnou stravu bohatou na enzymy, vitaminy, minerály a fytonutrienty. Po 3 měsících se – k překvapení lékařů, uznávajících pouze chemickou medicínu – koncentrace virů HIV snížila na 3 030. A za 9 měsíců nedokázali v jeho těle identifikovat ani jeden jediný virus. Zázrak? Vůbec ne.
Již před 20 lety ukázaly vědecké studie, že vitamin C ve velkých dávkách může snížit schopnost replikace HIV virů o více než 99% ! A také že vitamíny B6 a B12, kyselina listová a další nepostradatelné živiny zvyšují produkci leukocitů – tedy bílých krvinek, které nás chrání před všemi druhy infekcí. AIDS tedy není nevyléčitelná choroba, jak nám tvrdí oficiální medicína.
AIDS jako byznys?
Farmaceutické společnosti tyto informace znají již od roku 2003, a přesto o nich veřejnost neví. Proč?
Nevyléčitelné a smrtelné choroby vyvolávají strach, a když máte strach, jste snadno manipulovatelní. V zoufalé touze po záchraně přistoupíte na cokoliv. Díky zadržení těchto informací přistoupíte na léčbu chemickými léky. Léky na AIDS jsou drahé a jsou patentované. Terapii rostlinnou (syrovou) stravou si patentovat nelze. Vitamin C je levný.
Z hlediska výdělku je lepší nechat umírat každoročně tisíce a tisíce lidí bez léků (protože na to nemají) a vydělat na strachu těch, kteří na to mají nebo za které to zaplatí pojišťovna, než zveřejnit tuto informaci a léčit lidi levným vitamínem C. Nejdůležitější je udržet nakaženého virem HIV co nejdéle naživu, aby co nejdéle užíval léky, než nakonec zemře…
Farmaceutický průmysl vynakládá obrovské částky na výzkum nových léků. To všichni víme. Víte však o tom, že ty samé firmy vynakládají 2x více peněz na utajování pravdivých faktů o lécích? Pro téměř všechny léky platí podobný princip: vedlejší účinky léků způsobují škody, které postupně vedou ke vzniku dalších chorob, a tím vytvoří trh pro další léky. Dnes se běžně vyrábějí léky na vedlejší účinky léků. Jak paradoxně tato strašlivá věta zní.
Dlouhá léta se jim dařilo tajit informaci, že lidské tělo neumí vyrábět vlastní vitamin C. Dnes už to víme, avšak zase prosadili normu, že nám musí stačit 80 mg vitaminu C denně. Také nám nepravdivě tvrdí, že naše tělo není schopné vstřebat více jak 350 mg. Díky tomu téměř všichni lidé trpí nedostatkem vitaminu C a mají sklon k cévním a mnoha dalším onemocněním.
V novinových článcích často píší o důležitosti vitaminu C, avšak vždy připojují varování, že „příliš mnoho vitaminu C může způsobit mnoho nežádoucích účinků“. Nedávno jsem četl v jednom článku, že „horní hranice vitamínu C je však pro všechny dospělé osoby stejná – 2 000 mg denně“ a při překročení této hranice se dostaví nežádoucí účinky.
Fakta, nebo šarlatánství?
Americký lékař Dr. Robert Cathart zveřejnil již v roce 1981 svoji práci „Vitamin C, tritrace po toleranci střev, anaskorbémie a subakutní kurděje“, ve které uvádí důkazy, že jakákoli stresová situace a jakákoli nemoc rychle navyšuje spotřebu vitaminu C v těle!
Tuto zvýšenou potřebu pak tělo pokrývá tak, že zvyšuje propustnost střeva pro vitamin C.
Takováto tvrzení jsou ale zdravotním průmyslem (řízeným farmaceutickými firmami) označena za šarlatánství.
Vyzkoušel jsem to osobně na sobě již mnohokrát. Kdykoli se o mě pokouší nějaká infekce, vezmu si ihned 5 000 mg vitaminu C a potom každou hodinu dalších 1 000 mg. Takto se dostanu rychle běžně na 15 až 20 000 mg denně. A obvykle druhý den je nemoc pryč. Nejvýše jsem se dostal až na množství 50 000 mg za den. Vitamin C přestanu užívat ve chvíli, když se dostaví příznaky předávkování. Jak se to pozná? Jednoduše: dostanu průjem. A to jsou ty vedlejší nežádoucí účinky, před kterými nás tak důrazně lékaři varují.
Jenomže předávkování vitaminem C je klíčem k tomu, abychom se uzdravili. Nevím jak vy, ale já budu mít raději jednu hodinu průjem, než abych čtrnáct dní ležel v horečkách.
Při tak velkých dávkách je však lepší užívat již askorbát, aby náš trávicí systém nebyl přetěžován kyselými látkami.
Přírodní, nebo syntetický?
Přírodní vitamin C má lepší účinnost, protože je v komplexu dalších látek, které mu umožňují správně fungovat. To platí pro konzumaci ovoce a zeleniny stejně jako pro doplňky stravy.
Jenomže není možné do sebe dostat 20 a více gramů přírodního vitaminu C potřebného v případě infekce. Čím je člověk nemocnější, tím více vitaminu C jeho tělo snese a vstřebá. U virového zápalu plic to může být 60–100 g denně a u rakoviny až 200 g vitaminu C denně. Při takovém množství bychom se mohli předávkovat jinými látkami (minerály apod.).
Jsem zásadně pro užívání přírodních vitaminů, avšak vitamin C je jediná výjimka. Účinnost syntetického vitaminu C jde totiž znásobit jeho úpravou, takže se začne chovat stejně jako přírodní.
Jak ho upravit, aby se choval jako přírodní a lépe účinkoval?
Jak zabránit vzniku ledvinových kamenů, před kterými nás lékaři při vysokých dávkách vitaminu C varují?
Povíme si v příštím článku.
Buďte zdrávi a vitální.
Tomáš Kašpar
lovec faktů a detektiv pravdy
