Jaké informace se lékařům ztratily?
Když jsem prohlásil, že vysoká hladina inzulínu lidi zabíjí, volalo mi několik rozhořčených lidí. Měli cukrovku 1. typu a říkali mi, že mé tvrzení je na žalobu, protože kdyby si nepíchali inzulín, tak by zemřeli. Já však neříkám, že inzulín nepotřebujeme. Mé tvrzení se týká především lidí s cukrovkou 2. typu a lidí s metabolickým syndromem. Tvrdím, že když ho máme vyšší hladinu, tak tehdy nás zabíjí. Pomalu, ale jistě. Jak?
Říká se, že cukrovka by se měla jmenovat "tukovka", protože je to výsledek obezity. Lékaři cukrovkářům doporučují, že by měli zhubnout. Jenomže pokud má někdo vysokou hladinu inzulínu, inzulín mu nedovolí zhubnout. A léky na cukrovku zvyšují produkci inzulínu. Lékaři nám tedy radí zhubnout, a přitom nám dávají léky, kvůli kterým hubnutí není možné.
To je však jenom jedna vlastnost inzulínu. Vysoká hladina inzulínu má celou řadu dalších škodlivých následků. Jedním z nich je "přehození výhybky" ukládání cukrů. To znamená, že přestává platit představa o přijatých a vydaných kaloriích. Můžete jíst málo a budete tloustnout. Dalším je lipotoxicita. To znamená, že tuk v našem těle začne působit jako jed. A tak dále.
Lékaři se zaměřují na snižování cukrů v krvi, a to pomocí zvyšování hladiny inzulínu. Proto také došli k závěru, že je cukrovka nevyléčitelná.
Jenomže pokud se má pacient uzdravit, je nutné se zaměřit na snižování hladiny inzulínu a na zvyšování citlivosti buněk na inzulín. Pak se pacient z cukrovky uzdraví. Další podrobnosti najdete v knize Krutá hra o tvé zdraví.
Takových věcí je však celá řada.
Frances Gregerové ze severního Miami na Floridě diagnostikovali srdeční chorobu v poslední fázi. Angina pectoris a klaudikace. Měla za sebou tolik bypassů, že už nebylo kam dávat další hadičky. Díky pooperačním jizvám už nebylo kam říznout, takže další operace již nebyly možné. Lékaři ji poslali domů zemřít s tím, že už pro ni nemohou víc udělat. V šedesáti pěti letech její život skončil. Nemohla chodit. Upoutaná k vozíku trpěla strašnými bolestmi.
Při čekání na smrt sledovala televizi, kde uviděla pořad o Nathanu Pritikinovi, který prý dokázal pomoci i lidem se srdeční chorobou v posledním stádiu. Právě otevřel novou kliniku v Kalifornii.
Zoufalá Frances se s vypětím všech sil vypravila na cestu přes celé USA. Po třech týdnech v sanatoriu už nejen že nepotřebovala vozík, ale dokázala ujít i šestnáct kilometrů denně. Do sanatoria odjela na vozíku a smrt jí klepala na dveře. Domů se vrátila po svých.
Žila pak ještě dalších třicet jedna let naplněných radostí ze šesti vnoučat. Zemřela v devadesáti šesti letech.
- Jak je to možné?
- Jaké informace se lékařům ztratily?
- A kolik dalších zůstalo pohřbeno?
- Z kolika dalších nevyléčitelných chorob je možné se uzdravit?
- Kam směřuje zdravotnictví?
- Je pro nás světová zdravotnická organizace zárukou, že se tento stav zlepší?
- Co je za jejími snahami převzít kontrolu nad zdravotnictvím všech států?
Odpovědi na tyto otázky by vydaly na sepsání několika knih. Proto jsem se rozhodl uspořádat osobní setkání* s vámi, čtenáři, kde vám alespoň na některé z nich odpovím. Proto pokud chcete znát odpovědi, nezapomeňte přijít. Těším se na vás.
Tomáš Kašpar
lovec faktů a detektiv pravdy
*Osobní setkání má omezenou kapacitu účastníků, ale několik vstupenek je ještě k dispozici pouze ZDE.
*Knihu Krutá hra o tvé zdraví, v níž se píše o cukrovce a inzulínu, si můžete pořidít kliknutím SEM.
