Jde se zbavit osteoporózy nebo artrózy? – 2. část

Osteoporózu lékaři diagnostikují měřením kostní hmoty. Je-li kostní hmota nízká, předepíší vám léky, které hmotu kostí zvyšují. Používají například fluor. Ten se zabudovává do kostí namísto vápníku a zvyšuje hmotu kostí. Hustota kostní tkáně dramaticky naroste – jenomže se zároveň sníží pevnost kostí. To je důvod, proč v místech, kde se prováděla fluorizace pitné vody, nacházíme dnes zvýšený výskyt osteoporózy. Avšak léky bez fluoru si nevedou nijak lépe. Důvod?

Fakta ukazují, že hmota kostí nemusí mít nic společného s jejich pevností. Ve skutečnosti nezáleží na kostní hmotě, nýbrž na struktuře kostí! Kosti tvoří obrovské množství „trámů“, které vždy vyztužují kost ve směru největšího namáhání. Proto se naše kosti stále přestavují, neboť se přizpůsobují způsobu jejich namáhání. Například ženy, které stále nosí vysoké podpatky, mají úplně jinak vyztužené kosti v nohách než ženy používající nízké podpatky. A pokud žena přejde z vysokých podpatků na nízké, začnou ji na nějakou dobu bolet kosti v nohách, protože se začnou přestavovat. 

Za stav našich kostí jsou zodpovědné dva typy buněk: Osteoklasty a osteoblasty. Zdravé kosti jsou zdravé proto, že v nich probíhá neustálá vnitřní přestavba. Osteoklasty odstraňují opotřebovanou kost a osteoblasty staví nové kosti – regenerují je. K výstavbě kostí potřebují osteoblasty nejenom vápník, ale také hořčík, bór, zinek a další minerály a také vitaminy – D3, K2 a vitamin A. Zkrátka potřebují celý komplex látek. 

Další léky, které se dnes používají (hormonální), brání osteoklastům odbourávat opotřebované kosti. Díky tomu neztrácíte kostní hmotu. Z hlediska diagnostiky to tedy vypadá, že pomáhají. 

Tyto léky však zároveň brání i osteoblastům stavět nové kostní struktury, tedy regenerovat kosti. Proto je tato léčba neúčinná. Neztrácíte sice kostní hmotu, avšak struktura vašich kostí je stále více a více narušená. 

Samozřejmě se netvoří žádná nová kost, takže otázkou je, co se bude dít, když dojde ke zlomenině... 

Někteří vědci zastávají názor, že hustota kostní tkáně je bezvýznamným ukazatelem rizika zlomeniny nebo osteoporózy. ^1,2)

Dokonce v jedné studii zjistili, že některé vysoce rizikové ženy, z hlediska nebezpečí vzniku osteoporózy, měly méně zlomenin než ženy, které takové riziko neměly. ³) To opět dokazuje, že lékaři jsou na špatné stopě. 

A co artróza?

Klasická medicína přiznává, že nezná příčinu vzniku této choroby, a nabízí léčbu, která podle toho vypadá – je naprosto zoufalá. Jediné, co nám s jistotou nabízí, je úleva od bolesti. A pak, později, nám nabízí další léky, které mají vyřešit vedlejší účinky léčby artritidy. 

Dříve se k „léčbě“ používal aspirin ve vysokých dávkách. Ten byl zcela nahrazen nesteroidními protizánětlivými léky, mezi odborníky známými pod zkratkou jako NSAID. Patří mezi ně i ibuprofen, který se stal volně prodejným. 

Artritida přináší farmaceutickým společnostem 10 miliard dolarů jen na lécích samotných. 

Proč je léčba pomocí NSAID problém?

Hlavním mechanismem, jak účinkují tyto léky, je snížení syntézy (tvorby) prostaglandinů (látky podobné hormonům, produkované všemi orgány těla a působící lokálně v oblasti svého vzniku). Tím potlačují záněty. Problém je v tom, že tlumí všechny prostaglandiny, ne jenom ty, co mají spojitost s bolestivými klouby. 

Zasahují tak i do trávicích funkcí, neboť prostaglandiny hrají významnou roli při normální činnosti zažívacího traktu. Důsledkem takové léčby tak může být poškození žaludeční sliznice, vznik a prasknutí žaludečního vředu, závažné krvácení do horní části trávicí trubice, zánět tenkého i tlustého střeva, změny v jejich propustnosti. ^4,5)

V Británii umírá asi 4 000 lidí ročně kvůli užívání NSAID. V USA se odhaduje, že se každý rok vyskytne 200 000 případů žaludečního krvácení a z toho 10 až 20 000 smrtelných. 

Často lidé zjistí svůj problém pozdě, bez varování, protože tlumení bolesti maskuje varovné příznaky. 

Nicméně účinky těchto léků jsou široké. Vedle vředové choroby mohou způsobit kolitidu (zánět střev), a některé dokonce perforaci (proděravění) tlustého střeva. ⁶)

Kvůli snížení množství slizničních prostaglandinů mohou zvýšit střevní propustnost. To je příčinou řady alergií a opět vzniká zánět střev. ^7,8)

NSAID mohou také zvýšit riziko vysokého krevního tlaku, způsobit kolitidu a Crohnovu chorobu (protože poškozují sliznici tlustého střeva), způsobit zhoršení zraku, zamlžené vidění, Parkinsonův syndrom, vypadávání vlasů nebo uvolňování nehtů, mohou poškodit játra nebo ledviny. 

Takto bychom mohli pokračovat ještě dlouho, neboť takto vypadá snaha o potlačení důsledků. To však není naším cílem. My chceme najít řešení problému. Je možné ho najít, když se to nepodařilo lékařům? 

Na to se podíváme v dalších pokračováních. 

V příštím článku si zodpovíme ještě otázku, zda nám může pomoci pití mléka. 

Pečujte o zdraví svých buněk, ne o zdraví orgánů. 

Tomáš Kašpar
lovec faktů a detektiv pravdy

Odkazy: 

1. Angela Raffleová a Cyrus Cooper, korespondence, The Lancet, 1990; 336: 242
2. Albert M. Van Hemert, korespondence, The Lancet, 1190; 336: 818
3. British Medical Journal, 1996; 312: 1254-8
4. Dr. Peter M. Brooks a dr. REichard O. Day, New England Jsournal of Medicine, 1992; 327 (II): 749-54
5. The Lancet, 1984; II: 1171-4
6. Viz Physicians’ Desk Reference (Montvale, NJ: Medical Economics Data Production Company, 1995)
7. J. Hollingworth, kofrespondence, British Medical Journal, 1991; 302: 51
8. British Journal of Rheum, 1987; 26: 103-7