Pásový opar – jiná cesta k uzdravení

Pásový opar a běžná praxe

V roce 2024, hned po mých narozeninách, se mi vyrazil pásový opar. Bylo to období, kdy jsem prožíval extrémní stres spojený se zklamáním z člověka, kterého jsem považoval za svého kamaráda. Takový narozeninový dárek. :-) Navštívil jsem obvodního lékaře, aby mi potvrdil moji diagnózu. Lékař ji potvrdil, předepsal mi léky, prášky proti bolesti a nějaké vitaminy a poslal mne domů ležet. 

Jak říkal Mark Twain, i lékárník potřebuje z něčeho žít, tak jsem si léky vyzdvihl a doma si zvědavě pročetl příbalové letáky. A protože i já chci žít, tak jsem po seznámení se s vedlejšími účinky léky vyhodil. 

Protože jsem již někdy okolo roku 2002 pásový opar prodělal, věděl jsem, že mne čeká období nesnesitelných bolestí. Připravil jsem manželku na to, že budu protivný, a to asi hodně. 

Manželka se o mne bála. Všude na internetu lékaři upozorňují, že pásový opar může způsobit ochrnutí a trvalé následky poškozením nervů. V případě zasažení očí může člověk oslepnout, při zasažení ucha ohluchnout atd. Mně se pásový opar vysypal na levé ruce od zápěstí až po rameno, což je velmi blízko hlavy. Moji přátelé a známí mě přesvědčovali, abych neriskoval a léky užíval.

Virus pásového oparu Varicella zoster napadá nervy, proto je tak bolestivý a proto také může mít vážné následky. Způsobuje zánět nervů, navenek se projevuje puchýřky na kůži. 

Pásový opar – moje cesta

Prošel jsem knihy v mé knihovně se svými záznamy shromažďovaných informací a ověřil jsem si, že existuje přírodní možnost léčby.

Během hledání odpovědí jsem si hlídal, zda bude opar postupovat dále, nebo zda to na rameni končí. Naštěstí nepostupoval, a tak jsem se mohl soustředit na řešení. 

První, co jsem měl po ruce, byla přírodní antivirotika. Ihned jsem proto nasadil užívání extraktu z grapefruitových jadérek (Citricidalu) – 3x denně 10 kapek, houbu Cordycepsu – 3x denně 2 tobolky a oleje z černého kmínu – 3x denně 1000 mg. 

Dále je nutné chránit nervy a nervový systém. To dělají vitaminy skupiny B. Výzkumníci zjistili, že účinná dávka musí být 100 mg od každého vitaminu B denně. Ovšem thiamin (B1) může být až do 1 000 mg, pyridoxin (B6) 300 mg a niacin (B3) je vhodný v dávce 600 mg. 

Šel jsem tedy do lékárny a chtěl jsem koupit tyto vitaminy v silných dávkách. V lékárně mi řekli, že tak silné dávky vůbec neprodávají. Vitamin B3 mají v nejsilnější dávce jen 50 mg. Tak jsem jich koupil 10 balení a užíval jsem je po 10 tabletách. Podobně i ostatní vitaminy, avšak potřebné dávky jsem u všeho nedocílil.

Při jakékoli infekci je nejdůležitější udržovat silnou imunitu. Já ji měl oslabenou stresem a nedošlo mi to, proto se mohl pásový opar objevit. Nasadil jsem proto velké dávky i dalších vitaminů přesně podle mé příručky Jak nezemřít na pandemii. Vitaminy D, E, K, karotenoidy (šťáva z mrkve), selen, zinek a glutamin. Dbal jsem i na dostatečný přísun enzymů a dalších minerálů konzumací zelené živé šťávy z obilných lístků a užíváním našeho enzymatického doplňku. 

Pásový opar – role vitaminu C 

Zvláštní pozornost jsem pak věnoval vitaminu C. Výzkumy a použití v praxi při léčbě prokázaly, že vitamin C ve velkých dávkách jednak tlumí bolest při pásovém oparu na snesitelnou míru a jednak při dosažení vysoké koncentrace v krvi se pacienti uzdravují do 3–5 dnů.

Mixoval jsem tedy 1 litr roztoku ze 70 gramů kyseliny askorbové, 4 velkých rajčat a vody. Denně jsem vypil po štamprlích půl litru, což dělá 35 gramů vitaminu C. A opravdu, ve srovnání s mým prvním případem pásového oparu byla tentokrát bolest nesrovnatelně menší. Bylo zajímavé, že jsem při této dávce vůbec nedostal průjem, což je projev předávkování vitaminem C. To znamená, že všech 35 gramů organismus vstřebal. Chtěl jsem užívat větší dávky, avšak jak jsem i přes den pospával, tak mi to nevycházelo. Výzkumy a praxe ukázaly, že k uzdravení dochází do 3–5 dnů při každodenním podávání 10 až 50 gramů askorbátu intravenózně (IV), tedy kapačkou do žíly. Bylo jasné, že moje dávka je nízká. Rozhodl jsem se proto pro IV podání.

Začal jsem hledat lékaře, kteří podávájí vitamin C do žíly, a obvolávat je. V Praze, Ostravě nebo Brně jich bylo dost, potřeboval jsem však někoho blíž. Není snadné dojíždět 100 a více kilometrů každý den na infuzi. Cena za infuzi 1 dávky, tedy 7,5 gramu askorbátu, činí od 800 do 1 500 Kč. Potřeboval jsem 2 až 6 dávek najednou. K mému překvapení mi každý lékař řekl, že pokud nemám doporučení od mého lékaře, že mi v žádném případě vitamin C nepodají. 

Nevzdal jsem to a nakonec se mi podařilo najít lékaře, kde mi byli ochotni infuzi dát. Byli jediní v celém našem kraji. Domluvili jsme se na dvojité dávce. Podávali infuzi však jenom jeden den, v pátek, protože jindy na to neměli volný personál. To jsem již měl týden choroby za sebou. Vyrazil jsem tam. Personál byl velmi milý a ochotný. Sestřičku jsem požádal o dvě dávky. Řekla mi, že to nejde, že by mi to zničilo žíly, a uvedla mnoho dalších důvodů. Snažil jsem se ji přesvědčit, že to mám domluvené a že se dávají dávky mnohem, mnohem vyšší, ale bezvýsledně. Řekla, že o ničem neví, navíc se neměla v té chvíli koho zeptat, a tak mi nezbylo než se spokojit s jednou dávkou.

Odjel jsem domů, a co bylo zajímavé, bolesti od pásového oparu téměř úplně vymizely. Protože mi nedali dvojitou dávku, doma jsem ihned užíval další vitamin C v mém roztoku, celkem 20 gramů. Další zajímavost je v tom, že jsem ani tentokrát nedostal průjem. To znamená, že můj organismus ani po IV podání nebyl stále vitaminem C nasycený. Bolest vymizela na cca 12 hodin, což odpovídá zkušenostem pacientů po IV podání vitaminu C (askorbátu).

Odpoledne mi zazvonil telefon a paní sestřička se mi omlouvala, že došlo k omylu, že byly domluvené dvě dávky a že to nevěděla. Omluvu jsem přijal a domluvili jsme se na další návštěvě, kdy dostanu dvě dávky. A byli ochotni udělat výjimku a dát mi další infuzi hned v úterý.
Po aplikaci dvojité dávky jsem na sobě udělal další experiment – opět jsem užíval perorálně můj roztok vitaminu C v množství dalších 30 gramů. Ani tentokrát jsem nedostal průjem! To je velmi zajímavé, protože by měl být můj organismus po IV podání 15 gramů nasycený. Ale stále nebyl. Koncentrace v krvi by měla být vysoká. Nebyla však vysoká dost. To ukazuje na obrovskou spotřebu tohoto vitaminu organismem při napadení infekcemi. 

Po mé druhé infuzi vitaminu C již nemoc velmi rychle ustupovala, tak jsem na další dávky již nešel, protože jednou týdně to nemá správný efekt.

Závěr

Vitaminy, minerály a enzymy ve velkých dávkách pomohly mému organismu se s chorobou vypořádat přijatelnou a snesitelnou formou. Uzdravil jsem se a nemám žádné následky.

Mrzí mne však, že jsem neměl možnost vyzkoušet hned od začátku opravdu velké dávky, tedy infuzi 30–50 gramů vitaminu C, a to 3 až 5 dnů po sobě, a to ani když si to sám platím. Náš zdravotní systém hází takovým věcem klacky pod nohy. Nedávno jsem se dozvěděl, že lékaři mají interní nařízení dávat maximálně jednu dávku (7,5 gramu) vitaminu C, a to maximálně 1x za týden. Proč asi?

Váš

Tomáš Kašpar
lovec faktů a detektiv pravdy

P.S. Víte o někom, komu by tyto informace mohly pomoci? Pak mu doporučte tento článek.